O pravidlech trochu jinak

Během vánočního volna jsem zhlédla americký film. Moc se mi líbil. Byl plný života se vším všudy. Nechyběl jemný humor, smutek, zklamání, životní ztráty i nálezy, síla náhody. Z mého pohledu šlo o něžně natočený příběh mnoha lidí v průběhu jejich života, který se s většinou z nich příliš nemazlil.

Nejsme všichni stejní, uf. Byla by to strašná nuda. Vkus na filmy můžeme mít každý odlišný. Přístup k výchově našich dětí různorodý. Přesto jsou léty ověřené věci,
které našim dětem pomáhají být šťastné, spokojené, společenské.
Mezi ně patří také bezesporu pravidla.

Proto bych ráda vytáhla z filmu malinkatý kousek rozhovoru mezi učitelkou tance
a jedním tanečníkem taneční školy, který se nechoval zrovna hezky.
Později toho litoval. A ještě o pár dnů později s podporou nečekaně nového přítele…

Tak tedy:

Tanečník:
Omlouvám se Vám slečno, omlouvám se, že jsem Vám zkazil hodinu.

Učitelka tance:
Jsou tu pravidla, pane. V životě, stejně jako v tanci. Mohou se Vám občas zdát nahodilá, občas i nesplnitelná, nespravedlivá, někdy dokonce i špatná,
ale přesto to jsou pravidla. A nesmí se porušovat.

Tanečník:
Rozumím, slečno.

Učitelka tance:
Tak vítejte zpět, pane.

Mají dospělí někdy potíže s pravidly? Jasně! Stejně tak i náš tanečník.
V dialogu učitelky a tanečníka je toho tolik. Vyřčeného i skrytého.
V každé větě tolik odvahy, je to tak silné.

Co teprve děti, které se to prozatím učí!!!

Poprat se s vlastními prožitky.
Připustit vinu sám před sebou.
Omluvit se, tedy připustit svoje selhání veřejně.
Jít s kůží na trh. Vyslechnout nahlas od jiných, že jsme chybovali.
Toto všechno zvládnout, vydržet, přijmout.

No, to je teda věc.

Ale pak ten závěr: Tak vítejte zpět, pane.

Nádhera, přijetí, odpuštění, klid, kamarádství…

O tom všem až příště, budete-li chtít.

Radostné dny následující přeje
Hana Otevřelová, obyčejná máma i speciální pedagožka

Citace z filmu: Škola tance a šarmu [film]. Režie: Randall Miller. USA, 2005.